Sláva Bohu, jenž seslal služebníku Svému Knihu a neučinil ji křivolakou,

zahradou to, v níž navěky zůstanou,

A nemají o tom oni ani otcové jejich žádného vědění; jak hrozné je slovo, jež z jejich úst vychází, a nic jiného než lež oni nemluví.

To, co na zemi jest, učinili jsme okrasou její, abychom vyzkoušeli, kdo z nich v konání svém je nejlepší.

Domníváš se, že lidé jeskyně a ar-Raqímu byli zázrakem jedním z Našich znamení?

A zakryli jsme uši jejich v jeskyni té během roků mnohých,

My vyprávíme ti příběh jejich pravdivě; vždyť mladíci to byli, kteří v Pána svého uvěřili, a jejich vedení po cestě správné jsme upevnili.

Tento náš lid si vzal místo Něho božstva různá, aniž o nich přinesl jasné zmocnění! A kdo je nespravedlivější než ten, kdo proti Bohu lži si vymýšlí?"

A byl bys viděl, jak slunce se při svém východu sklání napravo od jeskyně jejich a při svém západu je míjí nalevo, zatímco oni byli v středu jejím. A toto je jedno ze znamení Božích; ten, koho Bůh vede, ten po správné cestě kráčí, avšak pro toho, komu Bůh dal zbloudit, nenajdeš ochránce ani průvodce žádného.

A tak jsme je vzkřísili, aby se jeden druhého vyptávali. I pravil jeden z nich: "Jak dlouho jsme zde setrvali?" Odpověděli: "Setrvali jsme zde den či část dne jednoho." (Nakonec) řekli: "Pán náš zná nejlépe, jak dlouho jsme zde zůstali. Vyšleme jednoho z nás do města s těmito penězi svými, nechť zjistí, kdo nejlepší pokrmy má, a nechť nám od něho potravu přinese; a nechť jedná obezřetně a slušně, aby na nás neupozornil nikoho.

A tak jsme je odhalili (lidem z města), aby poznali, že slib Boží je pravdivý a že o Hodině pochyby žádné není. A hle, lidé se mezi sebou hádali ohledně věci jejích, a říkali jedni: "Vystavme nad nimi stavbu nějakou; Pán jejich přece o nich dobře ví!" A pravili ti, kdož ve sporu o věc tu zvítězili: "Vystavíme nad nimi svatyni!"

a neříkej o ničem: "Já zítra učiním to a to,"

A setrvali oni v jeskyni své tři sta let a přidáno je k tomu ještě devět.

Sděluj tedy to, co ti bylo vnuknuto z Knihy Pána tvého; a není nikoho, kdo mohl by změnit slovo Jeho, a nenalezneš kromě Něho útočiště žádného.

A rci: "Pravda přichází od Pána vašeho; kdo chce, ať věří, a kdo chce, ať nevěří!" A věru jsme připravili pro nespravedlivé oheň, jenž hustým dýmem je obklopí. A poprosili o pomoc, bude jim pomoženo vodou podobnou kovu roztavenému, jež spálí tváře jejich. A jak odporný to nápoj a jak hnusné to místo pobytu!

Jim budou patřit zahrady Edenu, pod nimiž řeky tekou; tam budou se náramky zlatými zdobit, do šatů zelených z hedvábí a brokátu se odívat a v nich na lehátkách odpočívat. Jak krásná to odměna a jak výtečné to místo pobytu!

a obě zahrady plody své přinesly a pána svého v ničem nezklamaly a mezi oběma jsme řece téci dali.

Pak do zahrady své vstoupil a sám sobě ukřivdil říkaje: "Že někdy toto zanikne, si nemyslím,

I pravil mu druh jeho v rozhovoru: "Chceš být nevděčný vůči tomu, jenž stvořil tě z prachu, pak z kapky semene a nakonec tě obdařil lidskou podobou?

Kéž bys byl, když do zahrady své jsi vstoupil, pronesl: Nechť stane se, co Bůh chce, a není moci kromě u Boha! A vidíš-li mne majetkem a dětmi chudšího,

či voda její v hlubinách země zmizí a tobě se nezdaří nalézt novou."

A neměl čeleď žádnou, jež by mu pomohla kromě Boha, a nedočkal se pomoci.

A uveď jim podobenství o životě pozemském: podobá se vodě, již sesíláme z nebe a s níž se mísí rostlinstvo země a pak stane se suchou travinou, již větry rozvanou. A Bůh všemocný je nad věcí každou.

v den, kdy horám dáme kráčet a kdy uvidíš zemi jak rovinu srovnanou; a tehdy shromáždíme duše všechny, aniž opomineme z nich jedinou.

A předložena bude Kniha každého a uvidíš provinilé v obavách z toho, co v ní je obsaženo. A řeknou:,, Běda nám, co je to za knihu, že ani malé, ani velké skutky zaznamenat neopominula?" A naleznou před sebou vše, co dělali, a neošidí Pán tvůj z nich jediného.

Já neučinil jsem je svědky stvoření nebes a země ani jejich vlastního stvoření; a nevzal jsem si ty, kdož k bludu navádějí, za pomocníky Své.

a provinilí spatří oheň pekelný a usoudí, že doň budou svrženi a nenaleznou z něho úniku.

Nic nebrání lidem uvěřit či prosit Pána svého o odpuštění, když k nim přišlo správné vedení - leda odmítnutí připustit, že dostaví se k nim obvyklý osud dávných anebo že trest je zblízka postihne.

A kdo nespravedlivější je než ten, jenž při zmínce o znameních Pána svého se od nich odvrací a zapomíná na to, co ruce jeho předtím konaly? A srdce jejich jsme pokryli clonou, aby mu neporozuměli, a uši jejich jsme ucpali hluchotou. A i kdybys je k cestě správné vyzval, přece ji nikdy následovat nebudou.

A zahubili jsme obyvatele oněch měst, když stali se nespravedlivými, a stanovili jsme pro záhubu jejich lhůtu slíbenou.

A když oba dospěli k soutoku moří dvou, zapomněli na rybu svou, jež dala se svou cestou v moře unikajíc.

Odpověděl: "Což nevidíš, že když jsme se u skály ukrývali, zapomněl jsem na tu rybu? A jedině satan způsobil, že na ni jsem zapomněl, a nedal mi vzpomenout si na ni a ona na cestu svou v moři se zázračně vydala."

A nalezli jednoho ze služebníků Našich, jehož jsme milosrdenstvím Svým obdařili a jehož jsme vědění z Nás vycházejícímu naučili,

Odpověděl: "Ty trpělivost se mnou mít nebudeš schopen;

Avšak Mojžíš řekl: "Bude-li Bůh chtít, shledáš mě trpělivým a já neoslyším rozkazu žádného."

A pokračovali dále, a když pak na lodi pluli, služebník Náš ji provrtal. I otázal se Mojžíš: "Provrtals ji, abys utopil ty, kdož na ní cestují? Tys věru učinil věc nevídanou!"

I řekl Mojžíš: "Nekárej mne za to, že zapomněl jsem, a neukládej mi ve věci mé zkoušku těžkou!"

Odpověděl: "Neřekl jsem ti, že nebudeš schopen mít trpělivost se mnou?"

A pokračovali dále, a když přišli k obyvatelům města jednoho, o jídlo je požádali, však lidé ti je pohostit odmítli. A nalezli zde zeď, jež spadnutím hrozila; když pak ji služebník Náš do pořádku přivedl, pravil mu Mojžíš: "Kdybys chtěl, mohlo by se ti za to dostat odměny."

Co týká se lodi oné, ta patřila chudákům, kteří na moři pracují. A chtěl jsem ji poškodit, aby ztratila cenu pro krále jednoho, jenž na ně číhá a jenž každou dobrou loď násilím jímá.

a přáli jsme si, aby Pán jejich jim jej vyměnil za jiného, jenž bezúhonnější aby byl a lásky jejich více byl hoden.

A vyptávají se tě na Dvourohého. Odpověz: "Budu vám vyprávět příběh o něm."

A on za nebeským šel lanem,

Odpověděl: "Toho, kdo z nich je nespravedlivý, potrestám a potom bude navrácen k Pánu svému, jenž potrestá jej trestem odporným.

Potom sledoval lano jiné,

A tak tomu bylo a My jsme již obsáhli ve vědění Svém vše, co u něho bylo.

až k místu mezi dvěma hrázemi dospěl a pod nimi lid, jenž sotva chápal řeč mluvenou, našel.

Odpověděl: "To, co mi propůjčil Pán můj, je lepší než poplatek. Pomozte mi horlivostí svou a zřídím mezi vámi a jimi hráz mocnou.

A nebyli Gog a Magog schopni ji přelézt ani otvor udělat v ní.

V ten den je ponecháme, aby jeden na druhého ve vlnách dorážel. A bude zatroubeno na pozoun a shromáždíme je všechny najednou.

těm, jejichž oči se zavíraly před připomenutím Mým, a těm, kteří nebyli schopni slyšení.

Rci: "Mám vás zpravit o těch, kdož největší ztrátu ve skutcích svých utrpěli,

To jsou ti, kdož neuvěřili v Pána svého znamení a v setkání s Ním. Marné byly jejich skutky a nebudou u Nás nic vážit v den zmrtvýchvstání.

Však věru ti, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, ti budou mít zahrady rajské obydlím,

Rci: "Kdyby bylo moře inkoustem ke psaní slov Pána mého, bylo by moře vyčerpáno dříve, než by se spotřebovala slova Pána mého, i kdybychom inkoustem učinili ještě jedno podobné jemu."